Experti a „bezpečná“ strategie, tak co by se mohlo pokazit? Čtvrtstoletí od jednoho z největších investičních krachů

Když vám někdo nabízí, že zhodnotí vaše prostředky o desítky procent, měli byste být vždy na pozoru. Nechme teď stranou očividné podvody, kdy se jen někdo snaží z důvěřivců vytáhnout peníze. Není nemožné takového zhodnocení dosahovat i seriózními investičními nástroji, ale je nutné počítat s tím, že taková investice bude vždy riziková. Long Term Capital Management je příkladem, kdy takové riziko přerostlo únosnou míru, byť se fond zaštiťoval relativně bezpečnou investiční strategií. 

Historie LTCM zůstává dodnes varovným příběhem o tom, jak i největší mozky finančního světa mohou podcenit riziko. A jak rychle se může zdánlivý úspěch změnit v katastrofu. Je to velmi aktuální téma i pro dnešní investory, aby se při výběru investic slepě nehnali za vysokými zhodnoceními a nesnažili se za každou cenu překonávat krátkodobě vysokou inflaci.

Fond založil v roce 1994 John Meriwether, bývalý viceprezident věhlasné investiční banky Salamon Brothers. Meriwethera, obchodníka s mimořádnou a excelentní pověstí, doplnilo několik uznávaných teoretiků a ekonomů včetně Roberta Mertona a Myrona Scholese, kteří později získali Nobelovu cenu za svůj přínos k rozvoji teorie oceňování opcí. Fond se zaměřoval na arbitráže na trzích s dluhopisy a deriváty.

Chytré hlavy a „bezpečné“ transakce

Totožné cenné papíry se často obchodují na více burzách a může se objevit situace, kdy jsou na jednotlivých trzích například dluhopis nebo akcie naceněny rozdílně. Přesně na tyto situace se fond zaměřoval a zjednodušeně řečeno je levně nakupoval na jednom trhu a dráž prodával na jiném. Arbitráže jsou v investičním světě považovány za poměrně bezpečné obchodní transakce. 

V případě LTCM se tedy dalo dohromady pár chytrých hlav a začaly obchodovat relativně bezpečné strategie. Co se může pokazit? Ukázalo se, že hodně.

Fond, jehož investiční strategie byly založeny na složitých matematických modelech a analýze cenových rozdílů mezi různými finančními instrumenty, si brzy získal pověst mimořádně úspěšného produktu dosahujícího vysokého zhodnocení vloženého kapitálu. V prvním roce přesáhly výnosy 20 %, ve druhém a třetím roce dokonce 40 %. Takto vysokého zhodnocení dosáhl fond zejména díky využívání tzv. pákového efektu, kdy neinvestujete jen vlastní (svěřené) prostředky, ale násobíte je pomocí půjček.

Potvrdilo se, že když se daří, může být obchodování s pákou dobrý sluha, ale za špatných časů je to velmi zlý pán.

Problémy odstartovala finanční krize v Asii

Na konci roku 1997 se ale začaly objevovat problémy. Vysoké zadlužení některých asijských zemí v čele s Thajskem, Indonésií a Jižní Koreou, fixní směnné kurzy tamních měn a nedostatek devizových rezerv vyústily v masivní odliv kapitálu z tohoto regionu. Výsledkem byla tzv. asijská finanční krize. V jejím důsledku utrpěl fond ztráty v řádech miliard dolarů.

Namísto toho, aby management fondu přijal z krize vyplývající ztráty jako běžnou součást obchodování, pokusil se svoje pozice udržet a zdvojnásobit s pomocí dalších půjček. Jeho manažeři se tak rozhodli nevěřit staré burzovní moudrosti o tom, že trhy mohou být iracionální mnohem déle, než je vaše peněženka solventní. Rizikové rozhodnutí managementu vedlo nakonec ještě k navýšení již tak citelných ztrát.

V září následujícího roku se situace stala neudržitelnou. Fond byl hluboce zadlužený a nemohl splatit svoje půjčky. To způsobilo panickou reakci na finančních trzích, protože mnoho velkých finančních institucí mělo investice právě v tomto fondu. Investory, včetně těch největších, zasáhly obavy z možného kolapsu fondu, a to mělo následný vliv i na finanční trhy po celém světě.

Záchrana a likvidace

Aby se zabránilo šíření krize, musela do hry vstoupit centrální banka Spojených států (FED). Pod dohledem FEDu a dalších institucí byl fond restrukturalizován a jeho aktiva rozprodána. Tato záchrana měla za následek ztrátu všech investic a fond byl likvidován.

Krátkodobý úspěch a následný pád fondu nabízejí důležitá poučení pro finanční svět. Jedním z hlavních poučení je, že i zdánlivě sofistikované finanční strategie mohou selhat a způsobit katastrofální ztráty, když se nerespektují základní pilíře řízení rizik. Zde sehrálo zřejmě velkou roli přebujelé sebevědomí velkých manažerů fondu. 

Dalším klíčovým poučením je, že vzájemné propojení finančních institucí může zvýšit riziko systémového selhání. Fond LTCM nebyl izolován. Objevilo se mnoho dalších finančních institucí, které měly expozici vůči tomuto fondu. A právě toto propojení vedlo k další eskalaci paniky na trzích. 

Co si z toho odnést?

Běžného investora nemá tento text rozhodně odrazovat od dlouhodobého investování prostřednictvím ověřených strategií, které jsou prověřeny už desítkami let fungování a přestály nejednu krizi. Na druhou stranu je to velké varování před tím nechat se okouzlit krátkodobou výkonností jakéhokoliv fondu či samostatného cenného papíru, když zrovna plní „novinové“ stránky. Ona notoricky známá poučka, že historické zisky nezaručují zisky budoucí, skutečně nejsou jen prázdná slova. 

Vždy mějte na paměti, že čím vyšší je slibovaný potenciální zisk, tím vyšší je i riziko dané investice. Člověk by na to měl pamatovat o to víc v dnešní době vysoké inflace a neměl by se snažit o její krátkodobé překonání za každou cenu. Například prostřednictvím různých pofidérních firemních dluhopisů nebo kryptoměnových projektů, které zaplavily tuzemský trh, ale lze velmi důvodně pochybovat o tom, že dokážou plnit své závazky.

Václav Pech, investiční analytik, Broker Trust