Graf Michala Valentíka: Kolik nás stojí peníze ve slamníku?

Mám rád tenhle graf. Dá se na něm klientům přehledně ukázat, jaká je cena za neinvestování. Je to zkrátka pravda odvěká, že držet peníze a neriskovat znamená na delším horizontu jistotu ničeho.

Graf zobrazuje vývoj hodnoty zlata a jednotlivých hlavních měn od roku 1900 až po současnost. Je z něj patrné, že všechny hlavní světové měny (americký dolar, japonský jen, britská libra,  Euro, německá marka) vůči zlatu oslabily téměř na nulové hodnoty. Dá se na něm krásně ukázat klientům následující:

V případě, že hodláte držet pouze hotovost, tak se v delším časovém období smiřte s tím, že hotovost nebude mít žádnou hodnotu. Jak je to možné? Centrální banky totiž mají monopol na tisk současných peněz a nic jim nebrání, aby stále tiskly nové a nové peníze. Tím se zvyšuje nabídka peněz a zde začíná působit základní ekonomický zákon. Když je něčeho hodně, tak to ztrácí hodnotu. A to samé platí i pro peníze. Ekonomové používají pojem inflace, resp. růst cenové hladiny. Proto si stále koupíte za jednu peněžní jednotu méně zboží a služeb. Dochází tedy k znehodnocení a je jen otázkou času, kdy současné peníze dosáhnout své vnitřní hodnoty, tj. hodnoty kusu papíru, s kterým si můžete maximálně vytapetovat.

Z výše uvedeného logicky vyplývá, že uchovatel hodnoty je zlato. To je ale jenom jedna část pravdy. Druhá část je taková, že můžete investovat. A jakákoliv investice, která má výnos na stejné úrovni jako je výše inflace, je také uchovatelem hodnoty. Jedná se například o státní dluhopisy, jejichž výnos je zavěšen na vývoj inflace. Nicméně jsou i investice, které mají vyšší výnos než je inflace, a v tu chvíli dochází k růstu bohatství. Jednoduše peníze zapojíte do výdělečného procesu konkrétní firmy. Potom tedy nakupujete korporátní (firemní) dluhopisy nebo akcie.