Jaké jsou zdroje tržního optimismu? (Týden 20)

Hlavním údajem, který byl oznámen v pátek, byl počet nově vytvořených pracovních míst mimo zemědělství ve Spojených státech. Jak ukazuje šipka na grafu, ohlášená ztráta pracovních míst nemá v dlouhodobé historii žádné srovnání. Údaje z krizových let 2007-2009 jsou v jejím porovnání prakticky neviditelné. A zřejmě v interpretaci tohoto údaje nehraje příliš roli to, že zveřejněné číslo bylo mírně lepší než odhady analytiků.

Podobné je to také s mírou nezaměstnanosti, která se
blíží patnácti procentům a opět budeme jen těžko hledat v historii
paralely, a to i v krizových obdobích.

Zdrojem optimismu jsou tak především mírně se lepšící
pohledy firem reportujících své kvartální výsledky, které si všímají mírného
zlepšení ekonomického prostředí ve svém byznysu. Například hotelový řetězec
Hilton hlásí růst globální obsazenosti svých hotelů a to ze třinácti procent na
počátku dubna na současných jednadvacet procent, což je již třetí růst této
veličiny ve třech týdnech za sebou. Hotelový byznys tak věří, že počátek dubna
byl pravděpodobně pro jejich odvětví dobou, kdy si sáhl na dno. Jako faktor,
který by mohl tento vývoj zvrátit, pak nejen řetězec Hilton označuje možný
příchod druhé vlny. Ta je pak refrénem prakticky všech managementů firem
obávajících se opětovného zpomalení až zmrazení ekonomiky. Problémem je nadále
pochopitelně to, že i když jsme na rostoucí trajektorii, i tak jsou aktuální
lepšící se čísla z historického srovnání mimořádně slabá a u mnohých,
zejména menších společností, nemusí znamenat úrovně, na nichž jsou schopny se
poprat se splácením svého dluhu. Při nízkých cenách ropy a plynu se to může
týkat především energetického sektoru. O tom, že trh cítí možný negativní vliv
dopadů potenciálních dluhových problémů na bankovní sektor, svědčí následující
poměrový graf ukazující jak velkou podvýkonnost vykazují akcie bankovního
sektoru vůči širokému indexu SP500.

Část růstu je tedy dána mírně vylepšenými čísly uvnitř
korporátní sféry, zejména v nejvíce zasažených odvětvích. Část, a to jistě
nemalá, je pak dílem razantní podpůrné politiky centrálních bank vzbuzující
v investorech důvěru, že je banky v krizových chvílích, které se
mohou opět objevit, znovu podrží. Mimochodem, jeden můj známý, protřelý
burzovní obchodník, se mě nedávno zeptal: „Člověče, proč já vlastně platím
daně, když se dají peníze na centrální úrovni prostě vytisknout a ty moje tedy
asi nikdo nepotřebuje?“  A část růstu
trhů lze vysvětlit také tím, že se na trhu objevilo rekordní množství nový
peněz přicházejících z retailových účtů, jejichž majitelé se snaží ještě
urvat z propadu cen akcií poslední zbytky „masa“. Tři největší americké
brokerské společnosti hlásí rekordní nárůst nově založených účtů na obchodování
s cennými papíry. Američané se tedy vstupu na trh evidentně nebojí. A co
na to Češi!? Cítí i našinci příležitost?

Václav Pech, člen investičního výboru Broker Trustu